Už dlouho pracuji s mostovými jeřáby na dálkové ovládání. Každodenně mi ulehčují práci a udivuje mě, že většina lidí ani netuší, že něco takového je. Kolik věcí, které tu dnes máme, by bez těchto obřích pomocníků vůbec nemohlo existovat? Chtěl bych tedy říct několik slov o mé dlouholeté zkušenosti s nimi a také s menšími užitečnými vrátky (Camac) nebo řetězovými kladkostroji, které se používají, mimo halu, kde není nutné (nebo možné) postavit mostový jeřáb. Málokdo totiž ví, co se v obrovských halách, kde se vyrábí nejrůznější předměty, které člověk běžně bez mrknutí oka používá, skrývá. Jak by to také lékař, který sedí celý život v bílé u nablýskaného stolečku a ptá se lidí, co je trápí, mohl vědět?

Samozřejmě, jednoduché to u nás rozhodně není. V létě vedro, v kombinéze s dlouhými rukávy a nohavicemi, často s ochranou helmou, všude prach, hluk a ve vzduchu nejen železné piliny, ale také dráždivý pach barvy, laku a svářecího plynu. Když jdu ale po pracovišti s krabičkou dálkového ovládání v ruce a pozoruju ty dobře známé tváře kluků od nás, jak sváří, zatloukají těžkými kladivy dlouhé hřebíky nebo stojí hodiny shrbeni a šroubují titěrné šroubky, děkuju bohu za mé místo u mostového jeřábu. I kluci, co dělají venku u lanového navijáku, si stěžují pouze v rámci možností.

Všechno je v dokonalé shodě obří hák můžu nasměrovat kamkoli, kde má zrovna na place být. Začne se odvíjet naviják. Několik dalších kolegů mi pomůže stabilně zaháknout ocelové provazy připevněné k velké kabině a už se ten neuvěřitelně těžký kus začíná zdvihat a já si v klídku mašíruju na úplně jiné místo. Je to super, že lidé dokázali vymyslet a sestavit něco takového! Představa, že bych měl být mezi několika muži, kteří by tyto obrovské náklady tahaly v rukách, a po hodině práce by odpadli s doživotně zablokovanými zády, mě skutečně mrazí. Ano, na takového pomocníka, co vydá za mnoho mužů a mnoho litrů potu (snad i krve), se dá zvyknout!

Samozřejmě i manipulační technika má svou špatnou stránku. Všechno je po několika letech zastaralé a je nutné provést nejrůznější modernizace. Každému z nás už se určitě stalo, že mu někdy přestal fungovat počítač. S jeřábem je to stejné. Když nemá svůj den, řekne si: „Dost, dneska nedělám.“

Při první takové komplikaci nadřízení řešili dilema, kterou firmu opravou pověřit. Nakonec vyzkoušeli – v té době – mladou firmu Pireos, která sídlí v blízkosti naší dílny a o níž věděli, že dělá opravy, montáže a instalace nejen mostových jeřábů, ale i nejrůznější technologická zařízení. „Preciznost a spolehlivost“, které si vybrala jako motto, také vyzývá k tomu, aby ji člověk vyzkoušel. Dobře se osvědčila a od té doby nám pomohla s řešením několika velkých problémů.

Vždy, když mám pesimistickou náladu, nadávám na svou práci, na osmihodinové směny, na náročné prostředí, ve kterém musím po celou dobu být. To zná asi každý člověk: „Proč, jsem se, já hlupák, tenkrát nerozhodoval jinak?!“ Ale pokud mám náladu dobrou, jsem rád za to, kolik správných lidí jsem díky své práci poznal a o kolik těžší bych to všechno měl, kdybych se narodil třeba před sto lety. Měli bychom být vděční za to, co máme, i když tím třeba naši nástupci budou opovrhovat.