Pouze necelá pětina klientů bank v Česku v minulosti změnila banku nebo má nyní účty u více než jedné banky. Konkrétně jde o 17 %, tedy zhruba 1,1 milionu lidí. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte, který proběhl ve spolupráci s agenturou TNS Pentor. Češi tak společně s Poláky patří v tomto směru k nejkonzervativnějším v regionu. Na Slovensku už někdy změnilo banku nebo má více než jeden účet přes polovinu klientů (52 %), v Rumunsku 42 % a v Maďarsku je to 28 %. Věrnější než Češi jsou jen klienti v Polsku, kde jednu z uvedených změn zkusilo jen 12 % zákazníků.

Jsou Češi konzervativci, srabi, lenoší? Nebo jsou jen spokojení s bankovními službami, které dostávají? Aspoň částečnou odpověď může poskytnout další průzkum, tentokrát od Ernst and Young…

Čechům se nelíbí poplatky, jsou ochotni kvůli nim změnit svou banku 

• 69 % českých klientů bank by změnilo svou hlavní banku kvůli vysokým poplatkům
• Čeští klienti by chtěli za svou věrnost bance kvalitnější služby (86 %) a nižší poplatky, resp. jejich vklady by měly být úročeny vyšší úrokovou sazbou (91 %)
• 73 % českých klientů bank není přesvědčeno, že jejich banka v současnosti přizpůsobuje produkty a služby jejich potřebám

U druhého průzkumu není jasné, jestli se skupina 1 a 3 překrývá, ale dejme tomu, že zde je nějakých 60% lidí, kteří mají problém se svojí současnou bankou. Zároveň 69% by změnilo banku kvůli vysokým poplatkům. Co nám to říká?

1. 14% lidí nechce za svoji věrnost kvalitnější služby
2. 9% lidí nechce nižší poplatky nebo vyšší úrok.

Jeden by předpokládal, že aspoň 98% lidí bude chtít víc, než má, když pro to vlastně nemusí nic udělat. V Česku evidentně ne. Ale jsou tu i zajímavější závěry.

1. 91% lidí by chtělo nižší poplatky/lepší úrok.
2. 17% lidí je ochotno zvednout zadek, zajít do banky a změnit ji na nějakou, která má nižší úrok a poplatky.

Takže bychom mohli populaci rozdělit podle jejímu přístupu k bankám. 9% je všechno úplně volný, 23% je spokojených se současným stavem, 51% nadává na všechno kolem sebe, ohánějí se tím, co by udělali, ale nakonec neudělají nic a konečně 17% jde a svůj problém prostě vyřeší.

(Procenta jsou orientační, protože obě společnosti realizovaly svoje průzkumy na jiném vzorku a také nelze přesně říct, jak moc se odpovědi překrývají.)

Přístup Čechů k bankovním poplatkům extrémně zajímavý i vzhledem k politické situaci. Pokud bychom použili stejný model a dosadili bychom tam místo banky politiku a nechali procenta, pak je jasné proč jsou lidé tak nespokojení s politikou a také proč dostávají zavedené politické strany vždy tolik hlasů. 17% lidí jde volit nové strany, 9% lidí určitě nejde k volbám, 23% volí staré strany a z toho zbytku se rekrutují buď nevoliči, nebo lidé, kteří se rozhodují na poslední chvíli a nakonec raději volí zavedené strany.

Ono je to součástí české národní povahy. Jakkoli nemám rád podobné zobecňování, tak zde je na místě. Česká národní povaha je profilována staletími pod nadvládou Rakouska Uherska – Německa – Sovětského Svazu. Na rozdíl od Británie, Francie, Německa, ale třeba i Holandska, Švédska byli v Česku dlouhodobě upozaďování národní hrdinové, idea českého národa jako silného celku a podobně. Všichni jsme se ve škole učili o mocných ochráncích, ať to byla Říše, Svaz či velký americký bratr. Není nic překvapivého, že takové prostředí vytvořilo současnou českou národní povahu. Částečně zakomplexovanou, částečně se hledající – lenost, strach, nespokojenost, ukřivděnost. Může se to změnit? Možná, že ano, ale bude to trvat desítky let. Postupně se možná z té poloviny obyvatel, která nadává v hospodě, ale není ochotna investovat do změny, část odloupne. Jenže pokud budete jen nadávat a nic neuděláte, tak jste to právě vy, kdo může za to, že máte málo peněz nebo že je politika tak šílená.

Takže přestaňte nadávat a zajděte do nějaké banky s nižšími poplatky a změňte ji. Stačí zajít do vybrané banky, říct že chcete svůj účet z původní banky převést a nová banka vyřídí vše za vás. (Z televizní reklamy byste si mohli myslet, že to umí jen AirBank, ale umí to všechny banky).

Zdroje:

http://www.spolek.biz/uz-jste-zmenili-banku-vetsina-lidi-ani-nezkusila-jinou/

http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=748768

http://www.finparada.cz/clanek.aspx?ID=694

Podle webu spolek.biz české domácnosti příliš neinvestují. Ono se v českém mediálním prostředí není ani čemu divit. Největším mýtem o dluhové nebo ekonomické krizi je slovo krize jako takové. Ve skutečnosti v krizi nejsme, ale pravděpodobně se do ní teprve dostaneme. Základním znakem krize je klesající schopnost předpovědět další vývoj a překotná změna systému. V historii Evropa řešila většinu krizí válkami. Z ekonomického pohledu to mělo určitou logiku. Staré struktury byly částečně nahrazeny novými a civilizace se o něco posunula. Obdobným systémem fungují lesy v národních parcích, které postupně stárnou a omlazují se. Když jsou příliš staré, tak je zničí silnější bouře nebo požár. Málokdy je však přírodní katastrofa natolik silná, aby les zničila úplně. Na zbytcích starých stromů vyrostou nové. Na zbytcích staré civilizace vyroste nová.

Západní svět je možná z určitého pohledu starý, prohnilý, ale chybí nám ta vnější katastrofa, která by zničila staré struktury a vytvořila prostor pro nové. Krize je tak jen zdánlivá a víc než cokoliv jiného jde jen o finanční kouzla, která se projevují v rostoucích ekonomických extrémech.

Když se před 50 lety neurodilo obilí, tak vzrostla světová cena v poměru k velikosti neúrody. Dnes to však funguje jinak. Multiplikátor růstu ceny vztahující se k neúrodě zůstává, ale přibývá spekulativní poptávka. Protože se se zemědělskými plodinami obchoduje na burzách, začnou na rostoucí cenu obilnin sázet finanční skupiny a investiční banky. Krátkodobá cena tak výrazně přestřelí reálnou cenu. Ve výsledku na spekulacích prodělají dvě skupiny.

• ·Spotřebitel, protože není schopen obilí tak dobře substituovat a tak krátkodobě zaplatí vyšší cenu. Postupně se s tím ale srovná a najde si levnější substitut a cena opět klesne.
• ·Finanční skupina, která začne investovat do obilí jako poslední a zrealizuje na burze pouze ztráty.

Extrémní výkyvy v cenách trendových akcií a komodit jsou dané rostoucími prostředky v držení investičních bank. Pomocí multiplikace dokázaly světové investiční banky nashromáždit takový investiční kapitál, který jim umožňuje krátkodobě zvednout cenu v podstatě čehokoliv, aniž by to mělo reálný odraz. Příkladem budiž akcie Facebooku, které ztratily za dva měsíce polovinu své hodnoty a to aniž by se nějak výrazně změnila čísla o hospodaření firmy.

Zatímco před krizí se dalo investovat do akcií i dlouhodobě, dnes jsou akcie často krátkodobým investičním nástrojem v horizontu týdnů.

Ekonomická „krize“ zatraktivnila krátkodobé obchodování a kdo se na akciových trzích orientuje, ten může velmi dobře zhodnotit své schopnosti. Naopak dlouhodobí investoři sledují dlouhodobé propady a mohou jen doufat, že se jejich investice vrátí za několik let zpět.

Často se mluví o tom, že dlouhodobé investice jako penzijní připojištění nemají smysl, protože svět může za deset nebo dvacet let vypadat úplně jinak. To je částečně pravda. Před 30 lety bychom asi těžko předpověděli současný stav. Na druhou stranu tu máme důchodový systém podstatně delší dobu a ani změna režimu či rozpad Československa na něj neměly zásadnější vliv. Lze tak logicky předpokládat, že důchodový systém by fungoval i při rozpadu EU. Pokud by došlo ke skutečné krizi, byla by pravděpodobně provázena některým z extrémních jevů, jako je hyperinflace nebo potraviny na příděl. Pak by starost o penzi byla asi tou poslední.

Závěrečné doporučení zní. Máte li více peněz, zkuste využít příležitost a na krizi vydělat. Pokud peněz extra moc nemáte, tak si rozmyslete priority. To, co někomu jednou půjčíte nemusíte už dostat zpět. A to se týká i sátu a důchodového nebo penzijního připojištění. To že vám stát připíše státní příspěvek neznamená, že vám ho někdy vyplatí. Paradoxní je, že výše reálného starobního důchodu není určena množstvím odpracovaných let nebo množství odvedených peněz, ale volební silou této skupiny obyvatel a jejich schopnosti uvědomit si rozdíl mezi reálným a nominálním důchodem.

Před pár dny oznámila ČNB snížení úrokových sazeb z 0,75% na 0,5%. Tyto úrokové sazby jsou primární pro určení úroků hlavně u hypoték s variabilní úrokovou sazbou. Na nedostatečně konkurenčním trhu by se to na hypotečních úrocích nemuselo projevit, protože by banky mohly tuto změnu promítnout do svých marží – samy by vydělaly, a rozdíl by zaplatil klient.
Nabízí se hned několik otázek.
1. Bude snížení úrokových sazeb ze strany ČNB trvalé, nebo jen krátkodobé?
2. Projeví se to na snížení úrokových sazeb u hypoték?
3. Jak se bude vyvíjet situace dlouhodobě?

Současná situace v sobě má mnoho proměnných a tak předpovědi jsou tím méně spolehlivé, čím delšího období se týkají. Vzhledem k tomu, že snížení úrokových sazeb se už nějakou dobu čekalo, bylo by nesmyslné, aby k tomu ČNB přistoupila jen na krátkou dobu. Navíc všude v Evropě a USA je stále dominantnější trend, řešit fiskální deficity monetární expanzí. Jakkoli je dlouhodobě tato makroekonomická strategie nesmyslná, krátkodobě to umožňuje odsouvat problémy do budoucna a vyhnout se jejich řešení. Někteří ekonomové tvrdí, že se tento systém musí dříve nebo později zhroutit. USA takto ale funguje už 40 let a pořád je prostor, kam zadlužení posouvat.
Osobně se domnívám, že v horizontu jednotek let se situace nijak dramaticky nezmění, ale možné je ledacos. Sám bych pravděpodobnost dlouhodobě nízkých úrokových sazeb u ČNB ocenil 70 až 80%.

Jaké to však má dopady na hypotéky. Přímo by nemuselo mít žádné, ale vzhledem ke konkurenci na českém trhu pravděpodobně dojde k poklesu úrokových sazeb u variabilních hypoték a možná, že o pár měsíců později i u těch fixních. (Mateřské banky českých bank mají problémy se spoustou nedobytných pohledávek ve formě špatných hypoték a státních dluhopisů, které budou chtít naředit nějakými spolehlivějšími produkty a proto se o stále ještě solventní a opatrné české klienty budou rvát víc a víc)

Odhadovat dlouhodobou situaci je jako věštit z křišťálové koule. Případně jako předpovídat počasí na měsíc dopředu. Evropa směřuje do dlouhodobé krize, která se projeví buď krachem, nebo dlouhodobou stagnací ve stylu Japonska. Zatím jsme ve fázi stagnace. Výhodou pro hypotéku v ČR je, že jsme ekonomicky navázaní na Jádro EU. To znamená, že i se špatným politickým vedením by česká ekonomika měla zůstat konkurenceschopná a udržet si tak stabilní úrokové sazby. Výrazným hendykepem je naše současná politická reprezentace, která zvyšuje daně a nesystémově šetří. Výsledkem je těžko předvídatelný mix. Na druhou stranu je možné, že některé nejmenované finanční skupiny nebudou ochotny tolerovat partyzánský styl rozkrádání veřejných rozpočtů věčně. První náznaky se už začínají objevovat.

Pokud se neorientujete v makroekonomické situaci a nedokážete předvídat vývoj úrokových sazeb, tak si raději najděte finančního nebo hypotečního poradce. Já osobně mám dobrou zkušenost se Spolek.biz, ale je to dost individuální. S finančními poradci je to stejné jako s lékaři, učiteli, policisty, úředníky, instalatéry nebo s jakýmkoli jiným povoláním. To, že někdo něco vystudoval nebo se tomu dlouhodobě věnuje, z něj odborníka nedělá. Já byl například poslední dva měsíce u čtyř očních doktorů se zánětem. Tři mi dali antibiotika a bez efektu. Pak už jsem se naštval a nacpal se na oční kliniku na Královských Vinohradech, kde se na mě doktor podíval a konstatoval, že nechápe, proč mi po prvních antibiotikách někdo předepsal další, označil to za zánět virového původu a dal mi na to nějaké kapky. Za tři dny to bylo ok.
Takže až budete hledat nějakého hypotečního poradce, tak se řiďte doporučeními a zkušenostmi.

Před pár dny oznámila ČNB snížení úrokových sazeb z 0,75% na 0,5%. Tyto úrokové sazby jsou primární pro určení úroků hlavně u hypoték s variabilní úrokovou sazbou. Na nedostatečně konkurenčním trhu by se to na hypotečních úrocích nemuselo projevit, protože by banky mohly tuto změnu promítnout do svých marží – samy by vydělaly, a rozdíl by zaplatil klient.
Nabízí se hned několik otázek.
1. Bude snížení úrokových sazeb ze strany ČNB trvalé, nebo jen krátkodobé?
2. Projeví se to na snížení úrokových sazeb u hypoték?
3. Jak se bude vyvíjet situace dlouhodobě?

Současná situace v sobě má mnoho proměných a tak předpovědi jsou tím méně spolehlivé, čím delšího období se týkají. Vzhledem k tomu, že snížení úrokových sazeb se už nějakou dobu čekalo, bylo by nesmyslné, aby k tomu ČNB přistoupila jen na krátkou dobu. Navíc všude v Evropě a USA je stále dominantnější trend, řešit fiskální deficity monetární expanzí. Jakkoli je dlouhodobě tato makroekonomická strategie nesmyslná, krátkodobě to umožňuje odsouvat problémy do budoucna a vyhnout se jejich řešení. Někteří ekonomové tvrdí, že se tento systém musí dříve nebo pzději zhroutit. USA takto ale funguje už 40 let a pořád je prostor, kam zadlužení posouvat.
Osobně se domnívám, že v horizontu jednotek let se situace nijak dramaticky nezmění, ale možné je ledacos. Sám bych pravděpodobnost dlouhodobě nízkých úrokových sazeb u ČNB ocenil 70 až 80%.

Jaké to však má dopady na hypotéky. Přímo by nemuselo mít žádné, ale vzhledem ke konkurenci na českém trhu pravděpodobně dojde k poklesu úrokových sazeb u variabilních hypoték a možná, že o pár měsíců později i u těch fixních. (Mateřské banky českých bank mají problémy se spoustou nedobytných pohledávek ve formě špatných hypoték a státních dluhopisů, které budou chtít naředit nějakými spolehlivějšími produkty a proto se o stále ještě solventní a opatrné české klienty budou rvát víc a víc)

Odhadovat dlouhodobou situaci je jako věštit z křištálové koule. Případně jako předpovídat počasí na měsíc dopředu. Evropa směřuje do dlouhodobé krize, která se projeví buď krachem nebo dlouhodobou stagnací ve stylu Japonska. Zatím jsme ve fázi stagnace. Výhodou pro hypotéku v ČR je, že jsme ekonomicky navázaní na Jádro EU. To znamená, že i se špatným politickým vedením by česká ekonomika měla zůstat konkurenceschopná a udržet si tak stabilní úrokové sazby. Výrrazným hendykepem je naše současná politická reprezentace, která zvyšuje daně a nesystémově šetří. Výsledkem je těžko předvídatelný mix. Na druhou stranu je možné, že některé nejmenované finanční skupiny nebudou ochotny tolerovat partyzánský styl rozkrádání veřejných rozpočtů věčně. První náznaky se už začínají objevovat.

Pokud se neorientujete v makriekonomické situaci a nedokážete předvídat ´vývoj úrokových sazeb, tak si raději najděte finančního nebo hypoečního poradce. Já osobně mám dobrou zkušenost se Spolek.biz, ale je to dost individuální. S finančními poradci je to stejné jako s lékaři, učiteli, policisty, úředníky, instalatréy nebo s jakýmkoli jiným povoláním. To, že někdo něco vystudoval nebo se tomu dlouhodobě věnuje z něj odborníka nedělá. Já byl například poslední dva měsíce u čtyř očních doktorů se zánětem. Tři mi dali antibiotika a bez efektu. Pak už jsem se naštval a nacpal se na oční kliniku na Královských Vinohradech, kde se na mě doktor podíval a konstatoval, že nechápe proč mi po prvních antibitotikách někdo předepsal další, označil to za zánět virového původu a dal mi na to nějaké kapky. Za tři dny to bylo ok.
Takže až budete hledat nějakého hypotečního poradce, tak se řidte doporučeními a zkušenostmi.